rajce.net - místo pro vaše fotografie

Dostali jsme dobrý tip na pochod, který se šel v Horní Bříze.
Dalo se jít několik tras. A protože jsme ráno byli projet pejsky, tak nám vyhovovala trasa na 19 km, dalo se na ni „startovat“ až do 11 hod. Do Horní Břízy jsme to měli 45min autem a tak jsme už v 9,30 vyrazili na pochod .

První předjarní výlet .
Po cestě jsme objevili rovnou 8 SH, poprali jsme se s větrem na otevřených polních cestách, domů jeli z Okoře přeplněným autobusem, kde Jessie měla místo na lehnutí jen dole na našich nohách a Inari nám musela sedět na klíně. Takhle jsme jeli hodinu a celkem bylo v busu 6 pejsků, vč. našich dvou holek.
To by jeden nevěřil, jak jsou ti haskouni skladní .

Odlehlý kraj, mému srdci velmi blízký. Místo, kde panuje ticho a za celý den nepotkáte ani človíčka.

Když je to na jihu na kajak, tak se musí za sněhem na sever .
Ta šňůra na zemi za saněma, tak to jsou spojené dvě vodítka. Jirka se za nás zacvak jako běžkař (prostě "malá Ledovka"), ale z kopců se potom vycvakával. Kdo se s tím má pořád na zemi tahat :) .
Bylo to super !

jo, jo, to když u nás není v zimě sníh, tak to jsme my, huskouní holky, skoro pořád jako prasátka . Aspoň, tak to o nás říká panička.
Ale stejně se nám to nezdá, že by ty prasata, co nám přeběhli nedávno v lese přes cestu, přímo před čumákem, byli zase tak špinavý jako my?! Nebo, že by existovali ještě nějaký jiný, než ty lesní :) ?

Po třech letech jsme se konečně vrátili na podzim na hráze jihočeských rybníků.
Minulý rok nám to nevyšlo, protože Inari byly tři měsíce.
Staré rybníky se zarostlými, ale prostupnými hrázemi, osázené staletými stromy, vodní ptactvo a romantická zákoutí.
Prvně jsme tam byli před třemi lety na kolech. Byla to tehdy jedna z nejbáječnějších a nejpohodovějších cyklotras u nás.

Podzimní karpatská idyla na pomezí Javorníků a Kysuce.
Neopakovatelnou malebnost dodávají těmto horám roztroušené samoty, bezlesé pláně a lesíky. Nejkrásnější část Javorníků vede na Slovensku. Oblast je méně známá, ale o to více krásná.
Z cesty: Nad Zápačou – sedlo U Melončíka – Semeteš – Kamenité – Sedlo pod Grapou – Jakubovský vrch – Petránky – Chotárny kopec – Čadca, máme jako na dlani rozeklané masivy Malé Fatry, skaliska Velkého Rozsutce a šíty Tater.

Další z našich nápadů kam se podívat, bylo České středohoří, oblast Porta Bohemica.
Vyšli jsme za ranního oparu z Velkých Žernosek, přes krásnou vyhlídku Kalvárii, okolo vinic Žernoseckého vinařství a horu Plešivec. Vydrápali jsme se na Krkavčí skálu a pokračovali kozí stezkou na rozhlednu Varhošť. Přes Homolku cestou mezi pastvinami do Litoměřic. Tam jsme si dali sváču a přisedl si k nám starší pán, co obdivoval naše Holky a vyprávěl nám, jak byl půl roku za synem na Aljašce. Po příjemné přestávce, už za pozdního večera jsme si to mířili přes Radobýl zpět k auto do Velkých Žernosek. Protože denní teploty stoupaly vysoko, tak jsme na neděli pozměnili dlouhou trasu na kratší. Přes vyhlídku Borta Bohemica na Lovoš. Část cesty vedla v údolí kolem potoka.
České středohoří je nádherné. Výšlapy „vysokohorské“, vyhlídky přímo vzdušné a louky, jak na pomezí Moravy a Slovenska :) .

Vrch Velíz je na Křivoklátsku nad obcí Kublov.
Na jeho vrcholu je kostel s dalekým výhledem na zelené lesní koberce lesů, s táhlým hřbetem a hradem Točník. Výhled pokazila rychlá změna počasí a déšť.

Ztracená v karlovarských lesích leží zaniklá obec Skoky.
Skoky přežily odsun Němců, výstavbu Žlutické přehrady i odřezání věží motorovou pilou.
Vede k nim krásná cesta, řídce osídlenou krajinou ze Žlutic, přes osadu Polom s výhledy na Žlutickou přehradu. Zpět do Žlutic se dá jít mariánskou poutní Skokovskou stezkou, značenou - modré pole s bílou hvězdičkou.
Další výlet - klášter Kladruby a pěšky do města Stříbra.

Po ranní relaxační prochajdě, u nás pokračuje ranní pohoda všedního dne

Již třetí návštěva Norska.
Tentokrát hora Torghatten na ostrově Torget, oblast Dovre (mezi NP Dovrefjell a NP Rondane), NP Rondane, vodopád Vettisfossen.

Již třetí návštěva Norska. Tentokrát NP Jotunheimen a pobřežní trek na ostrově Vega.

Vyrazili jsme na 1. ročník pochodu Tlapsí Brdy, který pořádal - Kynologický cvičák Mníšek.
V cíli čekala na každého pejska přímo skvostná keramická medaile Opravdu se jim výroba moc povedla Připraveny byly 2 trasy 8km a 24km. Protože se jako JEDINÁ naše parta vydala na delší trať 24km, tak jsme si to taky náležitě užívali ... :) .

Poslední květnový víkend jsme vyrazili na Posázavskou stezku.
Sobotu jsme měli zpestřenou o mini záchranu naší Jessie, když radostně skočila na volno do vodní strouhy a silný proud ji začal unášet kdo ví kam. Když jsme ji odchytli, tak se přihnaly v proudu 3 divoké kachny, které si tu rychlou jízdu evidentně užívaly.
Na jedné fotce jsou červené šipky. Inari číhající na kachny. Až tam za nimi doplavala. Když byla u nich, tak vzlétly. Proud tam byl menší, než ve strouze. Ale i tak jí to dalo zabrat, než se v proudu otočila a doplavala zpět k nám. Mezi tím stihla ještě na místě šlapat vodu a pozdravit se s vodákem, který projížděl udiveně kolem ní na kajaku .